Papež Jan Pavel II. - povzbuzení členů Neokatechumenátní cesty
JAN PAVEL II.:
„STATUT, JASNÁ A SPOLEHLIVÁ NORMA ŽIVOTA PRO NEOKATECHUMENÁTNÍ CESTU“
PROMLUVA JANA PAVLA II. KE KATECHISTŮM A PRESBYTERŮM NEOKATECHUMENÁTNÍCH SPOLEČENSTVÍ, PŘIJATÝCH NA AUDIENCI V SOBOTNÍ RÁNO DNE 21. ZÁŘÍ 2002, NANÁDVOŘÍ PAPEŽSKÉHO PALÁCE V CASTEL GANDOLFO.
Promluva Svatého Otce
1. S velkým potěšením přijímám vás, drazí katechisté a presbyteři Neokatechumenátní Cesty, kteří jste se dnes tady sešli, abyste se setkali s papežem.
Srdečně zdravím a vítám každého jednoho z vás a ve vás zdravím celou Neokatechumenátní Cestu, tuto církevní skutečnost, která je rozšířena již v mnoha zemích a doceněna nemalým počtem Pastýřů. Děkuji za srdečná slova panu Kiku Argüellovi, jenž je spolu se slečnou Carmen Hernández iniciátorem Cesty. On svými slovy nejenže vyjádřil vaši věrnou náklonnost k Petrovu Stolci, ale také dosvědčil vaši společnou lásku k Církvi.
2. Jak neděkovat Pánu za plody přinesené Neokatechumenátní Cestou za více než třicet let její existence. V sekularizované společnosti jako je ta naše, ve které se rozšiřuje náboženská lhostejnost a mnoho lidí žije, jakoby Bůh nebyl, je mnoho těch, kteří potřebují znovu objevit svátosti křesťanské iniciace; zvláště tu, kterou je svátost Křtu.
Cesta je bezpochyby jednou z prozřetelných odpovědí na tuto naléhavou potřebu. Pohleďme na vaše společenství: kolik opětovných objevení krásy a velikosti přijatého křestního povolání! Kolik velkomyslnosti a nadšení a hlásání Evangelia Ježíše Krista, zvláště těm nejvzdálenějším! Kolik povolání ke kněžství a zasvěcenému životu vzešlých díky tomuto itineráři křesťanské formace!
3. Mám v živé paměti naše poslední setkání, které se uskutečnilo v lednu 1997, ihned po vašem setkání nedaleko hory Sinaj, kde jste si připomněli třicet let života Neokatechumenátní Cesty.
Tehdy jsem řekl, že vypracování Statutu Cesty „je velmi důležitým krokem, který otevírá cestu k jejímu formálnímu právnímu uznání ze strany Církve, který vám dá další záruku autenticity vašeho charizmatu“ (Insegnamenti, svazek XX/1, str. 143).
Naše dnešní setkání vyjadřuje radost z nedávného schválení Statutu Neokatechumenátní Cesty Svatým Stolcem. Mám radost, že tento proces, započatý před více než pěti lety, byl dovršen díky intenzivní práci při konzultacích, reflexích a dialozích. Myslím teď na kardinála Jamese Francise Stafforda, kterému toužím vyjádřit svoje poděkování za úsilí a starostlivost, se kterou Papežská rada pro laiky doprovázela v tomto procesu mezinárodní Tým zodpovědný za Cestu.
4. Toužím podtrhnout důležitost právě schváleného Statutu pro současný a budoucí život Neokatechumenátní Cesty. Vskutku, tato norma především znovu zdůrazňuje církevní povahu Neokatechumenátní Cesty, která, jak jsem už měl možnost říci před několika lety, tvoří „itinerář katolické formace, jež je platná pro společnost a současnou dobu“ (AAS 82 [1990] 1515).
Statut Neokatechumenátní Cesty kromě toho popisuje podstatné aspekty tohoto itineráře, určeného jak věřícím, kteří ve svých farních společenstvích touží oživit svoji víru, tak i těch dospělých, kteří se připravují na přijetí svátosti křtu. Statut však především stanoví základní úlohy různých osob, které mají zvláštní zodpovědnost za vedení tohoto formačního itineráře uvnitř neokatechumenátních společenství, tedy: presbyterů, katechistů, rodin na misiích a zodpovědných týmů na každé úrovni. Tímto způsobem musí Statut stanovit pro Neokatechumenátní Cestu „jasné a spolehlivé pravidlo života“ (List J. E. Kard. Jamesi F. Staffordovi, 5. dubna 2001), základní orientační bod, aby tento proces formace, jehož cílem je přivést věřící k dospělé víře, mohl být realizován způsobem slučitelným s učením a řádem Církve.
5. Schválení Statutu otevírá novou etapu v životě Cesty. Církev od vás však nyní očekává ještě silnější a velkodušnější úsilí v nové evangelizaci a ve službě místním Církvím a farnostem. Proto vy, presbyteři a katechisté Cesty, máte zodpovědnost za věrné uskutečňování Statutu ve všech jeho aspektech, aby se tak stal pravým kvasem pro nový misionářský zápal.
Statut je také důležitou pomocí pro všechny pastýře Církve, zejména pro diecézní biskupy, kterým je od Pána svěřena pastorační péče a zvláště křesťanská iniciace osob v diecézi. „V jejich otcovském a bdělém doprovázení neokatechumenátních společenství“ (Dekret Papežské rady pro laiky, 29. června 2002) budou moci diecézní ordináři ve Statutu najít základní principy realizace Neokatechumenání Cesty ve věrnosti k jejímu původnímu projektu.
Toužím obrátit se zvláště na vás, kněze, kteří jste zapojeni do služby neokatechumenátních společenství. Nikdy nezapomínejte na to, že jako služebníci Kristovi máte nenahraditelnou úlohu posvěcování, vyučování a pastoračního vedení těch, kteří procházejí itinerářem Cesty. Služte s láskou a velkomyslností společenství, která vám byla svěřena!
6. Drazí bratři a sestry, schválením Statutu Neokatechumenátní Cesty se šťastně dospělo k definování její podstatné církevní konfigurace. Děkujeme za to společně Pánu.
Nyní přísluší kompetentním dikasteriím Svatého Stolce zkoumat Katechetické direktorium a celou katechetickou a také liturgickou praxi samotné Cesty.
Jsem si jistý, že její členové budou podporovat s velkou ochotou pokyny, které dostanou od tak spolehlivých pramenů
Se živou pozorností pokračuji ve sledování vašeho díla v Církvi a ve svých modlitbách vás všechny svěřuji Nejsvětější Panně Marii, Hvězdě Nové Evangelizace, a uděluji vám ze srdce Apoštolské požehnání.
(L’Osservatore Romano, 22. Září 2002, str. 7).